Historie

Francie XVI.-XVII. století
Válkami a rozkolem církve byl rozdělen křest´anský západ...
Italšti umělci a myslitelé učinili člověka ústředním bodem vesmíru...
V severní Evropě se obchodníci stali bohatšimi než králové...
Vesmír ztratil svůj střed, lidské tělo bylo zbaveno posvátného tajemství a příroda už nebyla ideálně neměnná...
Cervantesovo Španělsko se utkalo se Shakespearovou Anglií...
A Francie_ Francie ve víru náboženských válek upevnuje monarchii. V polovině 16. století proniká reformace také na její území. Hugenoti, jak se přivrženci kalvinismu ve Francii nazývali, byli především příslušníci vysoké šlechty. Své vyznání víry formulovali poprvé na ´národni synode´ v Paříži r.1559. Ve snahách o uznání své víry a rovněž občanských a politickýcg práv byli hugenoti francouzskými panovníky utlačováni a pronásledováni. Krvavou lázní ve Vassy (1562) začala první z celkem osmi hugenotských válek. Roku 1563 jim byl sice jejich kult na některých místech povolen, ale jejich situace se nelepšila. Roku 1572, když se čelní představitelé hugenotského, byli spolu s tisíci svých přívrženců povražděni. Bartolomějská noc vedla k dalším konfesionálním občanským válkám. Král Jindřich III. se spojil s katolickou Ligou a se Španělskem (1585), zrusil všechna hugentská práva a rozpoutal osmou hugenotskou válku. Po jeho zavraždění nastoupil na trůn Jindřich Navarrský (1569) jakožto Jindřich IV. Kvůli národní jednotě v zemi sice přestoupil na katolictvi (1593), povolil nicméně hugenotům jejich náboženské obřady a schválil jejich zvláštní politická práva (1598). Ta však hugenotům opět odnal Richelieu (1629). Ludvík XIV. náboženské svobody omezil do té míry (1685), že konfese odlišné od katolictvi mohly přežívat jen skrytě. Tisíce jejich přívrženců emigrovaly do Severní Ameriky, ANglie, Nizozemí, Švýcarska a Braniborska. Znamením těch časůh byli mušketýři. Vyzbrojeni kordem a mušketou, tvořili elitní oddíly ých králů. Ludvíku XIII. a Richelieuovi sloužili k potlačování protestantských revolt a k odrážení španělských nepřatel. Mušketýrem nemohl být každy, většinou se jimi stávali mladši synové z urozených rodin. Tradičními nepřateli královských mušketyrů byli gardisté kardinála Richelieu. Jejich nesčetné souboje se odehrávaly ve dvorech, křivolakých uličkach či horstincích. Práve hostince byly v těch dobách místem odpočinku, posezení s přáteli u dobrého jídla a pití, poslechu libé hudby, ale také místem divokých pitek a soubojů. Tak tomu bylo nebo je tomu tak dodnes?